Je to 10 let od zhubnutí.
Co se změnilo?

Moje změna

Jak se vše změnilo? V roce 2012 jsem začal s hubnutím. Trvalo mi to 9 měsíců, než jsem se zbavil všeho, co jsem si za ty roky nastřádal. Byl to rázný krok. Rozhodnutí, které jsem musel udělat, protože už jsem nemohl dál fungovat. Nedalo se na sebe dívat v zrcadle. Nebyl jsem se sebou spokojený. Měl jsem zdravotní problémy. Zadýchával jsem se do schodů v 27 letech. Nic jsem neoblékl. Už i ty volné mikiny a rifle mi neseděly. Prostě to stálo za nic.

Každý den se stejnými pocity. Každý den vše blbě.

Po zkoušení všeho možného, jsem najednou začal normálně jíst, normálně se hýbat, přestal jsem jíst cukr a vše, co mi dříve přišlo v pohodě. Tedy česnekovou pomazánku s rohlíkem na večeři, hamburger, smažený sýr s hranolky, den bez snídaně, který začíná kávou s mlékem a cukrem, večerní přejídání u nudných filmů v televizi. Teď vůbec nechápu, jak jsem tak vůbec mohl žít. Tehdy by mi přišlo, že když to vše dám pryč, můj život bude prázdný. Co by tam bez toho všeho zbylo?

Víte, co se stalo?

To prázdno tam bez toho všeho není. Ale vůbec ne. Naopak je tam mnohem lepší a naplněnější život. Radost už není v česnekové pomazánce a rohlíku, ani v čokoládě a sušence. Po snídani se cítím ráno plný energie, bez večerního přejídání mnohonásobně lépe spím a probouzím se s energií a dobrou náladou. Nezažívám žádné extrémní výkyvy energie a s únavou nemám problém. Přes 25 kg tuku mi vůbec nechybí. Nosit na
sobě 25 balení mouky nebo 100 kostek másla – to fakt jde znát!

Po 10 letech můžu dělat věci, které by dříve byly nemyslitelné. Objevil jsem úplně nové sporty, poznal nové lidi. Dokážu se najíst zdravě i v restauraci. Občas si dopřeji cokoliv. Nijak nestrádám, ani vlastně nevím, proč bych měl. Je to prostě lepší než dříve. Mnohem mnohem lepší. A nechtěl bych nic z toho vrátit zpět.

Jsem dokonalý? Vůbec ne! Přiberu? Jasně, že jo. Klidně 2-3 kg na podzim. Nedávno jsem si urval lýtkový sval a nemohl 2 měsíce chodit a taky se to na mně trochu podepsalo. Ale vím, co udělat a jak vše vrátit zpět. Nestresuji se váhou. Nemám skoro nikdy ideální den, kdy bych dodržel vše. Nic není ideální. Dříve jsem si myslel, že každé další selhání je jen moje chyba a až to jednou změním, budu už dokonalý. Ach, já naivka. Nebudete nikdy dokonalí a právě proto budete spokojení, až když zjistíte, že právě v tom to je.

Zbavil jsem se lepku a cukru. Jo, já si taky myslel, že nic s lepkem společného nemám a netýká se mě to. Celých 27 let jsem jedl vše s lepkem a nepřišlo mi to nijak divné. Teda až na tu nadváhu 20 kg a pořád nafouknuté břicho. Ale tak to už berete jako normál, že. Jen jsem potom zjistil, že bez bílé mouky tu nadváhu nemám a břicho nafouklé taky ne.

A co bych udělal jinak? NIC!

Za posledních 10 let jsem nenašel vůbec nic zlomového, přelomového, něco co by vědci zjistili a mělo to přímý vliv na mé stravování. NIC! Žádný objev, žádná změna podle aktuálního vydání časopisu. Nic převratného se nezjistilo.

Jen jíst úplně normálně a necpat se jídlem, které nedává smysl.

  • POŘÁD jím sacharidy a vím, že v jídelníčku mají tu nejdůležitější úlohu.
  • NEKUPUJI cukr, už 10 let jsem ho nekoupil a vše sladím buď ovocem nebo medem.
  • JÍM 4x – 7x denně, jím tehdy, když mám hlad a snažím se, abych dal tělu jídlo vždy v podobný čas.
  • CHYSTÁNÍ JÍDLA. Je pro mě naprosto přirozené myslet den předem na to, co budu zítra jíst. Nebo aspoň vědět, že když někam jedu, tak si něco sebou musím nachystat. Čas vůbec neřeším. Dávám sebe na první místo. Nejdříve musím být já nachystaný, mít jídlo připravené a až potom může proběhnout vše ostatní. Stejně tak celá rodina. A není to žádný problém. Jednoduše tak žijeme a ani nevím, jak by to mělo být jinak.
  • NEDĚLÁM extrémy v pohybu, prostě jsem více aktivní, chodím, v létě plavu, v zimě chodím po horách, jezdím hodně na kole, honím dceru na pískovišti  Jo, teď jsem udělal zas chybu, ze které jsem se poučil. Je blbost jeden den jezdit na kole a druhý den ráno se bez protažení honit s kamarádem v chladném ránu na tenisu. Něco se tam prostě musí urvat. Příště už bude líp.
  • DÁM si čokoládu, sušenku, kousek dortu, chlebíček – ale protože vím, že si ho dát můžu, dám si vždy trochu. Před hubnutím jsem si myslel, že už si nikdy nic nebudu moci dát. A to mě brzdilo v začátku. Je to jediný kousek cukru, který si občas dopřeju, ale doma ho nechci. 🙂
  • NEPIJI slazené vody. Dříve jsem pil sifon se sirupem a všechny ty kupované žluté, bílé i tmavé výmysly pil ve velkém. Obyčejná voda a čaj je teď můj denní chléb. MILUJU TO!
  • FAST FOOD není má denní rutina. Ale když chci, dám si třeba hranolky. Jen tak na chuť. Jedny malé. Dopad na váhu? Nula. Dopad na mé selhání? Nula. Umím si to řídit.
  • PSYCHIKA. Dříve bod nula a občas pod bodem mrazu. Za těch 10 let jsem zjistil, že sacharidy mají obrovský vliv na mou energii a dobrou náladu. Po rýži s přílohou se vždy cítím dobře, mám plno energie a nápadů. Jen se mi tím potvrzuje, že sacharidy jsou naprosto zásadní ve stravě a jejich záměrně ubírání je nejhorší možná volba.
  • PSYCHIKA A VÝKYVY. Dříve s nadváhou jsem měl spíše horší náladu pořád. Poté jsem si myslel, že po zhubnutí budu mít dobrou náladu pořád. Představte si, že můžu mít blbou náladu i nyní. Jen s tím člověk dokáže lépe pracovat. Ovšem, co se rapidně změnilo, je pocit vlastní hodnoty. Ne ani sebevědomí. Ale sebedůvěra a zároveň větší pocit pokory.

Když zjistíte, jak tělo funguje, jak je důležité a co vše můžete sami změnit, neuvěřitelně vás to posílí. Nenecháte se tak ovlivňovat okolím. A zároveň získáte velkou dávku pokory ke svému životu a světu, zeměkouli a vesmíru, ve kterém žijete. Nedá se to moc popisovat, ale žije se tak s vděčností mnohem lépe.

Chci Vám tím říct, že to, co je v mých knihách, tím 10 let žiji. A nepřišel jsem na nic lepšího.

Nový život, který můžu žít mě zbavil všeho nepotřebného a dal mi vrchovatý kopec nových příležitostí a nového já, za které jsem vděčný.

Přeji Vám, abyste tuto cestu taky našli. Stojí za to! Protože život je to jediné, co máme.

Váš Břicháč Tom.

Začněte vařit chutněji a hlavně zdravěji