Buď žiješ nebo nežiješ

Pamatuji si na tu chvíli úplně přesně. Vyšli jsme z nemocnice. Vše bylo najednou jiné. Tráva byla zelenější, vítr se jen lehce opíral do mých tváří, zamračená obloha byla najednou nádherná a já jen vnímal to, že je vše za námi. Přitom člověk si těchto krás kolem sebe vůbec nevšímá, dokud do jeho života nepřijdou události, jejichž příchod si dříve mohl jen stěží představit. 

Říkáte si občas, že vám váš život připadá jako jízda na horské dráze? Jednou jste nahoře, potom zase přijde propad a plácáte se na místě dole? Dny, jako by ani neubíhaly, a trvá to celou věčnost. Potom přijde zase změna a je to vše dobré. Následuje pád, jaký svět neviděl. Poté se opět objeví záblesky toho lepšího a vy máte pocit, že vás z toho už snad klepne.

A tak se to pořád opakuje dokola a vy byste byli nejraději, kdybyste mohli žít více v klidu. Kdyby se to vše nestřídalo a měli byste klid.

Ale dokážete si představit, jaká by to byla nuda, kdybychom během života neprocházeli takovými vlnami?

Představte si život na opuštěném ostrově v tropickém ráji. Každý by tam chtěl žít! Možná se najdou výjimky, které by rády žily na opuštěné ledové kře za polárním kruhem. Jsme ale v tropickém ráji, kde nikdy neprší. Každý den vyjde slunce, každý den zapadne na úplně stejném místě. Oceán má pořád stejnou teplotu, máte přísun jídla, vody, krásný výhled každý den, který by vám kdokoliv mohl závidět. A tak je to každý den stejné. Nikdy nezaprší, takže nikdy neuvidíte duhu. Nikdy nezafouká, takže nikdy nepřijdou mraky a obloha je stále stejná. Nikdy nepřijdou vlny a moře má stále stejně klidnou hladinu, protože nepřichází vítr ani mraky. Je to pořád stejné.

Krásné během pár dnů, nudné během pár týdnů. Nesnesitelné během měsíců a k nežití během pár let. Když neumřete hladem a žízní, zahynete tou nudou.

Vzpomeňte si na to, až zas budete nadávat, jak vás život zkouší, a vy toužíte po klidu. Tyto vlny v životě nám totiž dělají život bohatším.

To krásné můžeme vidět jen díky tomu horšímu

Měli bychom být rádi za všechny temné chvilky, které jsme prožili. Všechny ty pády a vzestupy nám dávají možnost vidět rozdíly. Vnímáme poté to hezké mnohem intenzivněji a v lepším světle. Každý, kdo vyjel do světa s pocitem, že jede za lepším, se vracel s pocitem vděčnosti, v jaké krásné zemi žije. Bez porovnání to ale opravdu dříve neuměl poznat. Právě srovnání nám může přinášet radost z těch odstínů našeho života, které jsme dříve tolik nevnímali. Až ten pohled na něco horšího nám přinese uvědomění toho, co jsme předtím nedokázali vidět.

Nebojte se objevovat a brát si zkušenost ze zážitků a zkušeností, které nebyly dobré. Chvíle, které jste prožili na hrozném místě s ještě horšími lidmi, u vás způsobí vděčnost za to, co ve skutečnosti máte. Budete si více vážit svého života.

Má smysl čekat jen, až přijde to špatné?

Pamatuji si na ten pocit, když jsme vyšli z nemocnice. Obloha byla najednou krásnější, červánky zářivější a vítr se tak krásně opíral do tváře. Ještě před pár dny by si člověk takové maličkosti neuvědomoval. Potom ale přišel zlom a člověk se ocitl na místě, odkud nebylo úniku. A vše trvalo tak strašně dlouho. Až když jsem vyšel a dokázal to vše vidět jinýma očima, uvědomil jsem si, kolik jsem toho dříve přehlížel. Kolik maličkostí jsem nevnímal, a přitom jsem je mohl zažívat každý den. Stačilo jen, abych si jich všimnul a dokázal si je užít. Ale dokud člověk něco těžkého neabsolvuje, tak si některých věcí prostě neváží. Pro někoho to můžou být jen esoterické fráze a slova bez myšlenky. Pro někoho, kdo si tím prošel, jsou to ale pocity uvědomění a vděčnosti, že dnes můžeme prožít den jen tak. Vnímáním všech těch krás světa, které nebyly předtím vidět. Nebo byly vidět, ale my jsme je překrývali spěchem a nutností teď věnovat pozornost něčemu „důležitějšímu“?

Nečekejte na to, až vás postihne chvíle, kterou byste nechtěli nikdy zažít. Nikomu nepřeji nic zlého, právě naopak. Ale žádný den si nemůžeme být 100% jistí ničím. Nevíme, co nás zítra může potkat. Jaká těžká cesta nás čeká. Mnoho cest si můžeme vybrat sami, ale některé se objeví a my je musíme absolvovat.

 

Užívejte si toho, co vidíte kolem sebe, naprosto naplno. Jako byste tady zítra nemuseli být.

Vnímejte detaily, krásy světa, tvar stromů, sílu větru, teplo slunce i chlad večera. Užívejte si smích, protože zítra nemusí být důvod se smát.

Ale dnes?

Dnes je spousta důvodů, proč dělat vše NAPLNO!

Stačí je vidět a užít si to!

 

Važte si věcí tady a teď, nečekejte na to zlé, abyste viděli to dobré.

Máte občas chuť někoho poslat do… ?

A bojíte se to udělat?

Máte pocit, že ostatním vychází vše lépe? Jiní lidé jsou šťastnější než vy a mají v životě více?

Chcete něco změnit a nemůžete se k činům dokopat? Chcete být úspěšní?

Tato kniha vás nebude litovat, nebude vám říkat, že vše bude dobré a nakonec se vše vyřeší. Naopak vám ukáže skutečnost. V mnoha ohledech totiž škodíme sami sobě. Ale pomůže vám! Ukáže vám totiž kroky, kterými opravdu budete moci změnit svůj život a posunout ho k lepšímu. Bez zbytečných řečí, ale popravdě a otevřeně.

Tento text pochází z knihy Promrhané dny